In a perfect world this could never happen 4

16. dubna 2008 v 20:03 | mishul |  In a perfect world this could never happen
asi bych se z toho měla nějak začat vymotávat :D bože, to je hrozné...
Let me light up the sky,
Light it up for you.
Let me tell you why,
I would die for you.
Ještě jednou se zhluboka nadechla.
,,Franku, já jsem se do tebe zamilovala." zamumlala, polykajíc vzlyky. Vytřeštil jsem na ni oči, ale hned jsem si vzpomněl na její prosbu. Několikrát jsem naprázdno otevřel a zase zavřel pusu. Snažil jsem se tvářit jako obvykle, jenže to opravdu nešlo.

,,Jak -jak dlouho?" Hleděli jsme si do očí. Jak jsem se k ní měl teď chovat? Jak bych chtěl, aby se ke mně v téhle situaci někdo zachoval? Co bych si přál, aby řekl člověk do kterého bych se zamiloval? Co bych si přál, aby řekl Gerard?
Protože tohle je naprosto stejná situace.

,,Už jsou to asi tři měsíce. Ze začátku to bylo jen takové poblouznění, musela jsem se na tebe pořád dívat, přemýšlet o tobě. Jenže pak jsem si začala uvědomovat, že to na tobě všechno záleží. Když si se na mě usmál, hned mi bylo líp. Když jsem tě neviděla, nebo jsi měl špatnou náladu, cítila jsem se špatně i já. Začala jsem si všímat drobností, které bych nikdy před tím neviděla. Jak ti září oči, když něco vyprávíš. Jakým způsobem chodíš... tak roztomile se při chůzi kolébáš, nepatrně pohazuješ hlavou. I to, jak kouříš ranní cigaretu... rychle, protože se bojíš, aby kolem nejeli tví rodiče, a i přesto se snažíš vychutnat si to co nejvíc, protože víš, že další si můžeš dát až po škole.. Jak ti dětsky svítí oči, když provádíš nějakou lumpárnu. Jak se mračíš, když ti něco nevychází... na čele se ti objeví dvě nepatrné vrásky, radost z tvých velkých hnědozelených očí vyprchne. Jak ti stačí jediný pohled na Gerarda a hned se ty nádherné oči zase rozzáří... Poznala jsem na tobě i to, že jsi do něj zamilovaný. Protože si se choval úplně stejně jako já. Vsadila bych se, že taky nemůžeš spát, nemůžeš jíst... ruce se ti třepou a kolena třesou jen při jeho jediném úsměvu, který ti změní i ten nejchmurnější den v překrásný. To je taky důvod, proč jsem ti to řekla. Nemohla jsem čekat až se dáte s Gerardem dohromady a já se na vás budu muset dívat. Asi tohle nic v tvém vztahu ke mně nezmění, ale chtěla jsem, abys to věděl. Už jsem to v sobě nedokázala držet." usmála se, vypadala jako by se jí opravdu ulevilo. Jenže teď jsem byl naprosto v prdeli já. Sám jsem potřeboval vyřešit to, že jsem se já zamiloval do Gerarda. A teď ještě to, že se Hayley zamilovala do mě. Mohl jsem ji jen tak odmítnout, ale pořád jsem měl na mysli, že stejně jako já se zachovám k ní, může se i Gerard zachovat ke mně. A navíc, to jak vyprávěla o tom všem co dělám, aniž jsem si toho vědom, mě totálně odzbrojilo. Tak moc jsem Gerarda snad ani nemiloval, abych si všímal jeho zlozvyků. Několik jich samozřejmě znám, ale na to jsem nepotřeboval být do něj zamilovaný. Toho by si všiml každý jeho bližší kamarád.
Hayley teď už jen tupě zírala do země. Nevypadala, že by čekala na nějakou extra pozitivní odezvu, kterou jsem jí stejně dát nemohl. Potřeboval jsem strašně moc vyřešit si nejdřív všechno s Gerardem. Kdybych neměl v srdci něj, už bych dávno mačkal Hayley v obětí. Nebýt Gerarda, určitě i já bych se do ní zamiloval. Jenže jsem byl příliš zaslepený ním, na to abych si už dřív všiml jak úžasnou a vnímavou holku mám ve své blízkosti. Netušil jsem, co bych měl říct. Opravdu jsem potřeboval nejdřív vědět, jak jsem na tom s Gerardem.

,,Hayley, já vůbec nevím jak na to mám reagovat. Jsem naprosto ochromený tím co jsi mi řekla. Musím si to všechno promyslet. Zasloužila by sis, aby ti člověk, kterého máš tak ráda jak jsi řekla, hned padl kolem krku. Jenže to já nemůžu. Mám teď jeden problém, který potřebuju vyřešit ze všeho nejvíc. Strašně mě mrzí, že ti to nedokážu hned teď opětovat. Potřebuju čas."
Tohle určitě nečekala, soudě podle jejího současného výrazu. Vypadala, jakoby mi samou radostí skočila okamžitě do náruče. Ale ovládla se a znovu se jen tak krásně usmála. Byl jsem slepý. Musel jsem se k ní přiblížit a obejmout ji.
,,Děkuju." zašeptala a schoulila se v mé náruči.
Byl to naprosto krásný pocit, na okamžik jsem zapomněl na všechno okolo a jen ji pevně objímal. Cítil jsem se skvěle. Věděl jsem, že mě má někdo rád. Konečně. A v tu chvíli mi bylo jedno, jestli je to Hayley nebo Gerard.
Vyrušilo nás zvonění. Připadalo mi, jakoby tahle přestávka trvala věčnost. Odtáhli jsme se od sebe a Hayley se na mě naposled usmála.
Vyšel jsem ze záchodků sotva 2 vteřiny po ní a okamžitě se zarazil. Naproti mě stál Gerard. Očima tikal na vzdalující se Hayley, mě a dveře od pánských záchodů. Vypadal naprosto zmatený. Během chvilky se ale vzpamatoval.
,,Nějak rychle ses z toho oklepal." znechuceně a poraženě se ušklíbl, otáčejíc se ke mně zády.
Tak tohle jsem posral. V mém nitru všechno opět explodovalo. Vrátil jsem se zpět do reality plné nešťastné zamilovanosti. Proč jsem sakra dal Hayley takovou naději? Nebo jsem snad toužil po její lásce? Bylo by to stokrát lepší než to s Gerardem. Vím jistě, že bych se do ní časem zamiloval.
Bylo by to krásné. Vždycky jsem tajně toužil po nesmělém seznamování a poznávání se. Tohle by se mi s ní určitě splnilo. Jenže tu stále byl Gerard. Řekl jsem mu, že jsem do něj zamilovaný a hned další den mě vidí odcházet ze záchodů sotva pár kroků po nějaké holce. Jenže pro mě to už nebyla jen tak nějaká holka.
Pocitů na mě bylo moc. Bylo mi jedno, že už začala hodina, takhle jsem tam nemohl. Zalezl jsem zpátky na záchody a opřel se zády o studené obkladačky.
V hlavě se mi neustále míchaly myšlenky. Přilétaly a zase odlétaly rychlostí blesku. Nestačil jsem o tom pořádně ani popřemýšlet a už to bylo zase pryč, prvotní myšlenku předčila jiná. A stále dokola. Myslel jsem, že mi snad z toho všeho praskne hlava. Kéž bych dokázal vypnout, na nic nemyslet.
Hayley nebo Gerard?
Normální vztah s holkou, plný nesmělého seznamování o kterém jsem vždycky snil, nebo vztah s klukem, který by okolí vzalo mnohem hůř?
Hayley nebo Gerard?
Ta, která mě miluje nebo ten, kterého miluju já?
Hayley nebo Gerard?
Člověk, kterého pořádně neznám nebo člověk, kterého znám až příliš?
Hayley nebo Gerard?
Jistota nebo riziko?
Hayley nebo Gerard?
Hayley nebo Gerard?
Hayley nebo Gerard?
Co když to s Gerardem bylo jen poblouznění? Neměl jsem nikoho, s kým bych si mohl vyměňovat pohledy, láskyplné dotyky. Nikoho na koho bych se mohl upnout. A proto si namlouvám, že Gerarda miluju? Je pro mě jen náhražka skutečné lásky a já to nevidím? Neuvědomuju si to? A on mě nechce. Upnul bych se stejně ke komukoliv jinému? Možná ano, a to mě nejvíc znepokojovalo. Nejspíš jsem se opravdu pomátl z toho, že nikoho nemám. Jenže teď tu byla i Hayley. Jí bych mohl vyznávat lásku, přijímal bych tak potřebné dotyky a vracel bych jí je zpět s vědomím, že si jich váží, že mě miluje. Přesně po tom jsem vždycky toužil.
Tak na co teď čekám? Měl bych běžet za ní dřív, než bych ji mohl ztratit. Vstal jsem a vykročil ke dveřím. Sakra, jenže teď je právě hodina! Kopl jsem naštvaně do dveří. Vrátil jsem se zpět na své místo u stěny a zabořil hlavu do dlaní.
Už jsem to nevydržel, bylo toho na mě moc. Až se konečně rozhodnu, tak mi to zase něco překazí. Slzy mi samovolně začaly stékat po tvářích. Pozoroval jsem je, jak kapou v jednotlivých kapkách na zem a vytvářejí tak malé slzavé jezírko.
Ucítil jsem na ruce něčí dotek, aniž bych předtím slyšel někoho přicházet. Nejspíš mé vzlyky všechno přehlušily. Nechtěl jsem zvedat hlavu, nechtěl jsem vědět, kdo si sedá vedle mě. Nechtěl jsem nic. Ale ze všeho toho nic, nejvíc jsem chtěl lásku.
Ruce prozatím neznámé osoby se ovinuly okolo mého pasu. Neznámý se ke mně přitiskl blíž.
,,Frankie..." Všechno se mi opět zhroutilo přímo pod rukama. Proč přišel? Zase mě tím dostal zpět na dno. Zničil všechno, pro co jsem se před chvílí rozhodl. Kdybych měl sílu, odstrčil bych ho. Bojoval bych. Jenže teď jsem se jen mohl mačkat v jeho náruči za zvuků mého usedavého pláče.
,,Frankie, co se to s námi děje?" šeptal mi do vlasů a kolébal ve své náruči.
It's hard to say that i was wrong
It's hard to say I miss you
Since you've been gone it's not the same
It's hard to say i held my tongue
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wee Wee | Web | 17. dubna 2008 v 16:07 | Reagovat

moc pěkný..

2 Dee Dee | Web | 19. dubna 2008 v 13:28 | Reagovat

Wow...ja hovorím: Gerard. to by som nebola ja...:)

3 pájina pájina | Web | 20. dubna 2008 v 10:24 | Reagovat

aaaww těšim se dál

4 ksss ksss | Web | 21. dubna 2008 v 0:52 | Reagovat

Eeeeeh ....Těším se na pokráčko ;-)

5 macuš macuš | 21. dubna 2008 v 19:39 | Reagovat

suppérr ... už se nemůžu dočkat pokráčka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama