In a perfect world this could never happen 3

13. dubna 2008 v 1:35 |  In a perfect world this could never happen
a opravdu, je to tady :) pokud si nevzpomínáte na předchozí díly (3 měsíce jsou opravdu dlouhá doba), tady je 1. díl a tady 2.
so, enjoy :)
-eruv
Ten den byl jedním z nejhorších v mém životě. Utápěl jsem se v slzách a nemohl se zbavit myšlenek na Gerarda. Po tom, co jsem použil snad všechny kapesníky co jsem v našem domě našel, jsem se rozhodl, že Gerardovi všechno řeknu. Všechno co jsem k němu kdy cítil. A chtěl jsem to co nejdřív. Jenže už bylo pozdě na osobní rozhovor, bohužel jsem se musel spolehnout jen na psanou komunikaci, proto jsem sedl k počítači a připojil se na icq. Gerard byl online. To co následovalo pak, se dá jen těžko popisovat. Tohle dokáže pochopit opravdu jen člověk, který to už zažil. Strašně jsem litoval, že nemůžu vidět Gerardův obličej. Chtěl jsem vědět, jak se právě tvářil, když jsem odeslal dlouhou odpověď na otázku jak se mám. Odpovědí tam bylo vlastně jen jedno slovo. Fajn. Musel pochopit, že to bylo myšleno ironií hned po tom, co přečetl další řádek. A já jsem mohl jen sedět a brečet, zatímco jsem čekal na odpověď, kterou si mohl milionkrát důkladně rozmyslet. Neměl jsem to dělat. Kdybych počkal a promluvil s ním osobně, nemohl by si rozmyslet jak se zachová. Hned bych viděl jak se tváří. Hned bych mu viděl na očích co si myslí. Tohle jsme dokázali, rozpoznat co si ten druhý o tom myslí, ještě dřív než jsme si stačili promluvit.

,,Promiň Frankie, ale takhle to nejde, nemůžu o tom psát jen tak přes icq." Zavzlykal jsem a začal se třást v dalším návalu pláče. Čekal jsem, že mě odmítne, že se na mě vykašle, nechá rozpadnout naše přátelství. V hloubi duše jsem pořád věřil, že by mi to mohl i opětovat. Ale že o tom nechce mluvit jen tak přes internet? To mě nenapadlo, i když jsem to cítil úplně stejně. Jenže já to potřeboval hned, potřeboval jsem vědět co si mám myslet, co ke mně cítí. Těsně před Gerardovým odpojením mi od něj ještě přišla zpáva: ,,Uvidíme se zítra ve škole, už je mi líp. A promluvíme si o tom." Zavřel jsem oči a hluboce vydechl, snažíc se uklidnit. Teď nic nezmůžu. Raději bych měl jít do postele, třeba mi spánek pomůže se odreagovat.
Jenže jsem se probudil ještě unavenější než jsem šel spát. Naházel jsem si učební pomůcky do batohu a usedl v kuchyni ke snídani. To vše za pochmurného výrazu ve tváři. Snědl jsem sotva půlku krajíce chlebu s medem, a to ho mám tak rád.
A taky mi pořádná snídaně chyběla, což jsem si uvědomil až ve škole, zatímco jsem před první hodinou netrpělivě čekal na Gerardův příchod. Pořád jsem nevěděl co bych měl čekat. Byl jsem přesvědčený, že mě odmítne. Ale proč mě potřebuje vidět zatímco mě bude odmítat? V tomhle se nikdy nevyžíval. Bolelo i jeho, když věděl, že někomu ubližuje.
Vběhl do třídy se zvoněním, udýchaný, ale usměvavý. A usmíval se na mě. Jen co jsem si ho všiml, píchlo mě u srdce, sklopil jsem pohled a snažil se zatlačit své slzy zpět, pevně tisknouc víčka proti sobě s hlavou zabořenou v dlaních. Vlasy mi padaly do obličeje, zavazely, ale tak mi to v tu chvíli vyhovovalo. Zakrývaly bolest v mém výrazu. Gerard dosedl na volné místo vedle mě -na jeho místo, a stále ještě hluboce oddechoval.
,,Vstával jsem o třičtvrtě, celou cestu jsem utíkal." uchechtl se aniž by se zajímal co mi je. Tak moc mě to sráželo pořád níž a níž. Vědět, že on ví jak se trápím a přitom dělá jakoby se nic nedělo.
Do třídy vešla učitelka přírodopisu. Vždycky jsem patřil mezi tu půlku žáků, co učitele zdravila svým stoupnutím, ale tentokrát jsem na to neměl sílu. Stará Wentzová si toho stejně nevšímala, nebo už na to byla zvyklá. Neměla žádnou autoritu a ani se nesnažila si nějakou udělat. Nejspíš jí to tak vyhovovalo, nezáleželo jí na tom co si o ní kdo myslí.
Krčil jsem se v prostoru mezi lavicí, židlí a zdí, snažíc se tak najednou naučit schopnost neviditelnosti. Zřejmě mi to vyšlo, nikdo mě z mého rozpoložení nehodlal vyrušit. Gerard pečlivě sledoval předčítaný text. Pozoroval jsem ho jen okamžik, protože vidět jeho oči pozorně tikající po řádcích mi způsobovalo návaly vzteku a sebelítosti, ale nejvíc ze všeho nesnesitelné vědomí toho, že musím čekat dokud se neodhodlá mi oznámit, že už nejsem jeho kamarád. Mohl mou lásku odmítnout, přežil bych to. Ale kdyby se rozhodl, že nedá našemu přátelství šanci vrátit se zpět do starých kolejí, to bych nepřežil. Protože naše přátelství pro mě znamenalo víc než cokoliv jiného. Díky němu jsem se cítil šťastný. To na něm záležely mé nálady, to jak jsem se cítil. Jsem hlupák, že jsem to nechal přerůst z mé strany v lásku. Nejdřív platonickou, krásnou, ale později reálnou, neopětovanou.
Zazvonilo na přestávku. Gerard vstal a rychle odešel ze třídy. Snažil jsem se dostat celou místnost ze zorného pole. Nedařilo se mi to, ať jsem se díval kamkoli. Proto jsem raději zavřel oči a snažil se neslyšet chichot spolužaček z druhého konce třídy, nemyslet vůbec na nic.
Jenže tušení přítomnosti druhé osoby v mém blízkém okolí mě vyrušilo z rozjímání. Otevřel jsem oči, a opravdu, přede mnou stála drobná holka z vedlejší třídy, na tváři nervózní úsměv. Ale všiml jsem si ještě něčeho. Na mém stole ležel malý, pečlivě poskládaný papírek. Shrábl jsem ho do kapsy a nepřítomně se usmál na osobu naproti mně. Tohle není normální, nikdy po mně nikdo nic nechce. A navíc, teď se mi to nehodí. Byl jsem totiž přesvědčen, že papírek je od Gerarda. Určitě mi ho tu nechal ještě při hodině, ale já si ho všiml až teď. Možná v něm psal, abych ho následoval, když odcházel spěšně ze třídy. Možná si právě teď chtěl promluvit. Sakra co mi Hayley chce? Tak se jmenovala, Hayley. Pěkná, energická, kamarádská, hodná, ukecaná -přesně můj typ. Ale právě teď i otravná.
,,Franku, potřebuju si s tebou promluvit" pípla, odvážně hledíc do mé tváře. Právě teď se mi to nehodí, potřebuju vyřešit to, že jsem se zamiloval do svého nejlepšího kámoše, který by mě právě teď poslal do háje, nebýt tebe! měl jsem chuť na ni zařvat, jenže tu bylo moc svědků a ona za to přece jenom nemohla. Vzhlédl jsem k ní. ,,Tak mluv, poslouchám." snažil jsem se znít přátelsky, a myslím, že se mi to i povedlo.
,,Jenže, tady to nejde. Mohl bys jít prosím se mnou?" Do háje, co je tak důležitého, že mi to nemůže říct tady? Opravdu jsem se snažil na ni nevyjet, nezaslouží si to. Jenže jsem stále musel myslet na Gerarda a psaníčko, které jsem prsty pravé ruky rozbaloval ve své kapse. Hayley si očividně tuhle situaci zrovna neužívala. Když si všimla mého neochotného výrazu zatímco jsem se zvedal, abych ji následoval, smutně se usmála. Jako by byla smířená se svým osudem. Jenže jakým? Co mi hodlala říct? Nemohl jsem si vzpomenout, kdy naposled jsem s ní mluvil. Už to bude nějaký ten týden. Povídalo se mi s ní dobře, měli jsme podobné názory na různé věci, řekl bych, že bych ji mohl považovat za kamarádku. Jenže poslední dobou jsem se věnoval jen Gerardovi, na nic ostatního mi nezbýval čas. Vykročil jsem tři kroky za ní. Nemohla vidět co dělám, proto jsem z kapsy vytáhl psaníčko od Gerarda.
,,Franku, přijď prosím o přestávce do umýváren u jídelny, budu tě tam čekat, promluvíme si."
Sakra sakra sakra! Měl jsem pravdu, chtěl si právě teď promluvit. Já budu mluvit, jenže ne s ním, s Hayley. Teda spíš jsem doufal, že nebudu muset mluvit vůbec.
I s pohledem rentgenujícím své nohy a podlahu v oblasti dvaceti centimetrů od okrajů mých bot jsem si všiml, že se nebezpečně blížíme místu určenému pro rozhovor mě a Gerarda. Začal jsem panikařit. Chytl jsem Hayley za rukáv a zatáhl ji do nejbližší místnosti. Nestihl jsem si vymyslet dobrou výmluvu.
,,Promiň, ale za chvíli zvoní, mohli by sme to urychlit?" omluvil jsem se zatímco jsem zavíral hlavní dveře od pánských záchodů. Neměl jsem čas vybrat si místo kam se schováme. Hayley byla poněkud vyděšená, ale stále v jejích očích převažoval smutný poražený výraz.
,,Tak jo, dobře." odmlčela se, čerpajíc do plic další přísun kyslíku. ,,Měla jsem ti to říct už dávno. Je to složité a přitom tak jednoduché. Strašně dlouho jsem se k tomuhle odhodlávala." mumlala a zkoumala přitom spáry mezi kachličkama. Zdálo se mi, že na podlahu dopadla nějaká kapka. Tohle nebude nic příjemného, opravdu se na zemi zaleskla kapka slzy. Její slzy. Začínal jsem chápat vážnost situace. Dokonce jsem i zapomněl na Gerarda a snažil se plně uvědomovat si vše co Hayley říká. Teď byla důležitá ona. Ať už hodlá říct cokoliv, musím jí s tím pomoct. Nikdo jiný to zřejmě nedokáže, když přišla až za mnou.
,,Frankie, slib mi, že nebudeš vyjeveně koukat a pomůžeš mi to vyřešit." Kývl jsem na znamení odpovědi. Jen až už to konečně řekne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anique Anique | Web | 13. dubna 2008 v 12:44 | Reagovat

nebyla s ním na nějaké párty kde by se tak trošku dostal pod obraz,že ne?:-o gerard je sice podezřelej,ale pořád je lepšíííí:)

2 Wee Wee | Web | 13. dubna 2008 v 13:44 | Reagovat

woow zajímavé,čte se mi to trochu složitěji než normální příběh,musím o tom víc přemýšlet ale je to perfektní,čekám další díl!

3 Pája Pája | 15. dubna 2008 v 16:33 | Reagovat

Tak to jsem teda zvědavá,jak to bude dál. Je to moc hezky napsaný

4 pájina pájina | Web | 15. dubna 2008 v 17:12 | Reagovat

že vona ho miluje?:)

5 LatonyaBitty LatonyaBitty | E-mail | 26. března 2018 v 19:38 | Reagovat

Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!

Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.

6 Larryheaft Larryheaft | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 8:39 | Reagovat

http://cdalliance.ca/component/k2/itemlist/user/155284  смотреть кино бесплатно 2   В хорошем качестве HD 720 2016 бесплатно полный фильм  http://furs.kiev.ua/component/k2/itemlist/user/16491

7 Larryheaft Larryheaft | E-mail | Web | 30. června 2018 v 23:36 | Reagovat

http://websurf2u.my/component/k2/itemlist/user/97838  документально мультфильм смотреть онлайн   my hit  http://www.ircerassuntarecanati.it/component/k2/itemlist/user/576110

8 Jamesgah Jamesgah | E-mail | Web | 5. srpna 2018 v 13:21 | Reagovat

<a href=http://fei.girls-kzn.mobi>проститутки Казань</a>
<a href=http://fei.girls-kzn.mobi/individuals/>индивидуалки Казань</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama