Duben 2008

In a perfect world this could never happen 5

22. dubna 2008 v 11:56 In a perfect world this could never happen
takže, přijímačky jsem zřejmě udělala, tak tu máte další díl ,,Perfect Worldu,, :)
enjoy it! a komentáře potěší :)
-xoxo
Close your eyes and please don't let me go
Don't, don't, don't, don't let me go now
Close your eyes don't let me let you go
To mě rozbrečelo ještě víc. Jakoby se tím chtěl za všechno omluvit, dát vše do pořádku...
,,Gee, Gee, Gerarde..." snažil jsem se k němu tisknout co nejvíc, nechtěl jsem aby mě opustil. Chtěl jsem, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Nemluvili jsme, jen jsme se k sobě tiskli. A já jsem si to snažil co nejvíc užívat, zapamatovat si tu chvíli.
Když jsem se uklidnil, zůstal jsem ještě pár minut v Gerardově náruči. Ani on nikam nespěchal. Po chvíli, která mi připadala jako pár sekund, mě jemně odtáhl ze své náruče. Jeho pohled už nebyl plný znechucení a odtažitosti. V jeho očích se zračil soucit a láska.

Breathe easy

19. dubna 2008 v 16:57 | Mishul kašlající na pondělní přijímačky
Breathe easy
Cruel to the eye
I see the way he makes you smile
Cruel to the eye
Watching him hold what used to be mine
,,Mikey, miluju tě..." zašeptal Gerard svému bratrovi do obličeje těsně před tím, než spojil jejich rty. Věděli, že to co dělají, je zakázáno. Jejich láska je zakázaná. Ale nemysleli na to. Nepotřebovali se ukazovat na veřejnosti, nepotřebovali se svěřovat. Byli jen oni dva a tak jim to vyhovovalo. Nikdo o nich nevěděl, a tak to mělo i zůstat. Žili ve svém vlastním světě, kde jejich láska byla naprosto v pořádku. Nepřipouštěli si, že milovat vlastního bratra je špatné. Žili jen jeden pro druhého. I kdyby se to provalilo, bylo by jim to jedno. Nezáleželo jim na názoru ostatních, ale neměli potřebu se svěřovat.

info + photo

18. dubna 2008 v 22:14 | mishul |  ostatní
tak má to cenu nebo ne? grrr
co sem to jen chtěla... jo! v pondělí dělám přijímačky, tak další díl ,,Perfect worldu,, nejspíš přibude až se dozvím výsledkly. mezitím přidám jednu jednorázovku, Waycest. Ale vážně mě neštvěte!
byeeeeee, Mishul
btW: stejně jsem to info psala jen kvůli tomu, že sem vám chtěla ukázat tuhle krásnou fotku :)

In a perfect world this could never happen 4

16. dubna 2008 v 20:03 | mishul |  In a perfect world this could never happen
asi bych se z toho měla nějak začat vymotávat :D bože, to je hrozné...
Let me light up the sky,
Light it up for you.
Let me tell you why,
I would die for you.
Ještě jednou se zhluboka nadechla.
,,Franku, já jsem se do tebe zamilovala." zamumlala, polykajíc vzlyky. Vytřeštil jsem na ni oči, ale hned jsem si vzpomněl na její prosbu. Několikrát jsem naprázdno otevřel a zase zavřel pusu. Snažil jsem se tvářit jako obvykle, jenže to opravdu nešlo.

,,Jak -jak dlouho?" Hleděli jsme si do očí. Jak jsem se k ní měl teď chovat? Jak bych chtěl, aby se ke mně v téhle situaci někdo zachoval? Co bych si přál, aby řekl člověk do kterého bych se zamiloval? Co bych si přál, aby řekl Gerard?
Protože tohle je naprosto stejná situace.

chmph

15. dubna 2008 v 8:04 | Mishul |  ostatní
Jak mám vědět, že má cenu psát pokračování, když nenapíšete komentář? Pokud se vám to líbí, dejte to prosím nějak najevo, je to pro mě důležité. Píšu to pro vás a chci vědět, že to má cenu, že se vám to líbí.
Nebudu vám vyhrožovat, že dokud u pokračování nebude alespoň tolik a tolik komentářů, nedám další část... to ne... alespoň zatím :D

In a perfect world this could never happen 3

13. dubna 2008 v 1:35 In a perfect world this could never happen
a opravdu, je to tady :) pokud si nevzpomínáte na předchozí díly (3 měsíce jsou opravdu dlouhá doba), tady je 1. díl a tady 2.
so, enjoy :)
-eruv
Ten den byl jedním z nejhorších v mém životě. Utápěl jsem se v slzách a nemohl se zbavit myšlenek na Gerarda. Po tom, co jsem použil snad všechny kapesníky co jsem v našem domě našel, jsem se rozhodl, že Gerardovi všechno řeknu. Všechno co jsem k němu kdy cítil. A chtěl jsem to co nejdřív. Jenže už bylo pozdě na osobní rozhovor, bohužel jsem se musel spolehnout jen na psanou komunikaci, proto jsem sedl k počítači a připojil se na icq. Gerard byl online. To co následovalo pak, se dá jen těžko popisovat. Tohle dokáže pochopit opravdu jen člověk, který to už zažil. Strašně jsem litoval, že nemůžu vidět Gerardův obličej. Chtěl jsem vědět, jak se právě tvářil, když jsem odeslal dlouhou odpověď na otázku jak se mám. Odpovědí tam bylo vlastně jen jedno slovo. Fajn. Musel pochopit, že to bylo myšleno ironií hned po tom, co přečetl další řádek. A já jsem mohl jen sedět a brečet, zatímco jsem čekal na odpověď, kterou si mohl milionkrát důkladně rozmyslet. Neměl jsem to dělat. Kdybych počkal a promluvil s ním osobně, nemohl by si rozmyslet jak se zachová. Hned bych viděl jak se tváří. Hned bych mu viděl na očích co si myslí. Tohle jsme dokázali, rozpoznat co si ten druhý o tom myslí, ještě dřív než jsme si stačili promluvit.

IPWTCNH a hlasování

13. dubna 2008 v 0:33 | Mishul |  ostatní
možná si vzpomínáte na moji story, In a perfect world this could never happen. vypadá to tak, že se ve mně něco hnulo a já to dopíšu. no snad to nezakřiknu.

Každopádně bych vás chtěla informovat o hlasování na Romance in danger o nejlepší soutěžní povídku. Takže pokud jste poctivě četli, hlasujte pro povídku, která se vám nejvíc líbila. ať vyhraje ta nejlepší!
btW: jo, já taky psala, šťastnou 7 :/ :D ;) :D
no takže určitě hlasujte, ať je to spravedlivé

Toby and Kevin ♥

8. dubna 2008 v 18:50 | Wee |  ostatní
Nemůžu si pomoct,ale to video mi příjde naprosto úžasný :)

Írán...

8. dubna 2008 v 13:25 | Eru/Mishul |  ostatní
vím, že to sem moc nepatří...
na netu jsem včera náhodou narazila na tuhle fotku...
..dva Íránštví kluci těsně před smrtí.. A víte proč? protože se milovali. ...Írán... možná vám to něco říká...
homosexualita se trestá smrtí...

konverzace, část 1.

6. dubna 2008 v 13:36 | Mishul a Wee |  naše kecy z icq
takže, dovoluji si sem dát pár našich keců které doprovázejí naši tvorbu. je toho docela dost, takže nebudeme dráždit bránice najedou, ale hezky postupně, v následujících dnech. čtěte jen pokud opravdu chcete, nenutím vás do toho, ale opravdu si myslím, že tyhle kecy stojí za to (ano, fandím nám :D)
no docela sem kroutila hlavou nad tím co splodily naše téměř identické mozky :D a taky se válela pod stolem :D (stejně jako při včerejším sledování IT Crowd, protože mi nešel net :D)
no konec výlevů, tady to je
-
• [24.12.2007 16:15:14] Michaela píše: co se dělá když se mu dostane pizza do plic??:D to se musí nějak vyoperovat, ne??:D :D
[24.12.2007 16:15:25] revengemcr píše: to vychrchlá :D
[24.12.2007 16:16:47] Michaela píše: :D :D jdu mu to vychrchlat
• [24.12.2007 16:29:53] revengemcr píše: napadlo mě že by mu vydloubl ze zubu kus pizzy...sem nechutná co?:D
• [24.12.2007 17:11:10] Michaela píše: hej, Frank má pořád ještě tričko!:D
[24.12.2007 17:11:32] revengemcr píše: jo má..ale zas nebude mít kalhoty
[24.12.2007 17:11:59] Michaela píše: :D nojo, ale ted uz mu to triko nemůžu vysléct
[24.12.2007 17:12:34] revengemcr píše: tak bude mít tričko i když je to komický..hej sundej mu i ponožky :D
[24.12.2007 17:13:14] Michaela píše: :D nee! je doma, nemá ponožky..... teda i když je u Mikeyho doma, nemá ponožky!:D
[24.12.2007 17:14:58] revengemcr píše: to je divný ne?ty když jdeš na návštěvu tak si tam sundáš ponožky?
[24.12.2007 17:15:36] Michaela píše: :D ne, samozřejmě.. ale Frankie neměl ponožky už doma
[24.12.2007 17:16:00] revengemcr píše: tss....proč mě Frank bez ponožek příjde divná kombinace
[24.12.2007 17:16:55] Michaela píše: :D mě sice taky, ale nic jiného nám nezbude, já mu žádné ponožky nevysleču!:D

Stun was all that I had before kisses and shout -moje soutěžní povídka

6. dubna 2008 v 10:28 | Mishul
snad nevadí, že to dám i sem. je to povídka napsaná do Jarní soutěže na romance in danger. budu vděčná za každý komentář tam i tady.
_________
Vždycky jsem si myslel, že až složím maturitu, nestihnu se rozkoukat a u nosu mi přistanou nabídky na práci. Jenže to jsem se zdaleka mýlil...
Pokaždé, když jsem našel něco vhodného, odmítli mě s tím, že potřebují někoho s víceletou praxí. Nikdo nepotřeboval mladého kluka s výborným maturitním vysvědčením. Dost mě to zaskočilo, a stejně tak mé rodiče. Vždycky si zakládali na mých známkách. Všechno se točilo jen kolem mého prospěchu. Myslel jsem, že jim záleží na mě, na mém vzdělání. Jenže jediné na čem jim záleželo, jak jsem v posledních měsících zjistil, bylo, abych si našel vhodnou práci s vynikajícím platem. A hlavně abych co nejdřív vypadl z domu. To, že mě nutili k učení pomohlo k maturitě, maturita by dopomohla k práci a práce k vysoké výplatě. A vlastní peníze k tomu, aby mi nemuseli nic dávat, až se budu stěhovat. Měli to přesně naplánované. Hlavně mě dostat z domova, aniž by je to o něco připravilo. Jenže teď, když jsem nemohl najít práci a byl na nich závislý, mě odkopli. Prý nejsem jejich syn, když si neumím najít práci. Tím byl problém, já, vyřešen. Když se mě zřekli, znamenalo to pro ně, že už se nemusí snažit. Nevím proč to udělali až teď. Možná stále doufali, že by i oni mohli prosperovat z mé výplaty. Já bych se odstěhoval a ještě jim platil jejich starosti a úsilí, které do mě vkládali. Splácel bych jim dluh.