Šance na lásku 2

11. února 2008 v 0:47 | Wee + Mishulka |  Šance na lásku
Je tu další díl.komentujte,komentujte!
-Wee
Celé dopoledne dalšího dne jsem strávil nervózním pobíháním po domě, rodiče na mě jen nechápavě hleděli.
Kolem poledne se mi rozezvonil mobil, běžel jsem k němu s ponětím, že je to Frank. Pak mi ale došlo, že on přece moje číslo nemá. Místo toho na displeji svítilo jméno JIMMY.
"Ahoj Gerarde, tak jak jsi včera dopadl u toho mladýho kluka?" .. "V pořádku, myslím, že byl spokojenej" zalhal jsem "Měl bych pro tebe na dnešní večer dalšího zajíčka" sdělil mi Jimmy
,,Uhm, v kolik?"
,,V devět." Oddychl jsem si, snad to stihnu. ,,Fajn." Jimmy mi ještě nadiktoval adresu a spokojeně se rozloučil. Ještě aby nebyl spokojený, má z mé výplaty vždycky velký podíl.

Měl jsem z toho divný pocit. Na jednu stranu jsem se těšil na setkání s Frankem, ale děsila mě představa večera ve společnosti někoho jiného.
Pochopil jsem, proč máme zakázáno se zamilovat, prostě už by jsme se před někým jiným svlékali neradi a nemělo by to tak dobré výsledky. Už jsem se tím nechtěl zabývat, odešel jsem do koupelny a dal si horkou koupel. Jenže jsem pořád musel myslet na Franka.
Nikdo si mě ještě nezískal během tak krátké chvíle. Čím víc jsem na něj myslel, tím víc se moje ruka přibližovala k mému rozkroku. Rozhlédl jsem se po koupelně, abych se ujistil, že tam opravdu nikdo není. Vždycky mám takový divný pocit, že mě při tom někdo sleduje. Nikdo tam samozřejmě nebyl, tak jsem rukou sjel do mého klína a začal se dráždit.
Myšlenkami jsem byl stále u Franka, takže po chvíli jsem ucítil v ruce tekutinu poněkud teplejší než byla voda.
Měl jsem vanu plnou bublinek, takže jsem netušil jak rychle se moje sperma promíchalo s vodou. Raději jsem vylezl z vany a ještě se rychle osprchoval.
Potom jsem s ručníkem obmotaným kolem pasu odběhl do mého pokoje. Vzal jsem si jako obvykle černé upnuté rifle a k tomu černé triko. Při pohledu na hodiny jsem zjistil, že je nejvyšší čas vyjít, abych byl v parku v čas.
Auto jsem nechal doma, přece jenom to není ta daleko. Během čtvrt hodiny jsem stepoval vedle lavičky na okraji parku a kouřil už čtvrtou cigaretu. Tohle mě jednou zabije.
Mohl jsem být s Frankem jenom 4 hodiny, pak jsem musel za někým cizím. Rozhlížel jsem se po okolí a pak jsem ho zahlédl.
Proplétal se mezi maminkama s dětmi. Musel jsem se tomu smát, bylo vtipné pozorovat jeho zděšený výraz, když málem zašlápl jedno dítě, které umělo sotva chodit.
Když už jsme byli skoro u sebe, najednou jsem nevěděl co dělat, jak ho přivítat.
Frank to ovšem udělal za mě, dal mi letmý polibek na rty a zašeptal ,,Ahoj,,. Usmál jsem se na něj a odpověděl jsem mu dalším krátkým polibkem.
Kolem procházejícím maminkám se to asi nelíbilo. Proto jsme se přesunuly na poslední lavičku, kam nebylo skoro vidět.
Frank si sedl na opěradlo lavičky a já jsem zůstal stát před ním. Mlčeli jsme, Frank nejspíš zkoušel, jak dlouho vydržím opětovat mu pohled do očí.
Dlouho jsem to nevydržel, proto jsem si sedl vedle něj. Stále mezi námi bylo ticho.
Už jsem otevíral pusu, abych řekl nějakou zbytečnou poznámku o počasí, ale Frank si přitáhl můj obličej a přerušil mě polibkem dřív než jsem stačil vyslovit jediné slovo. To bylo lepší než tisíc zbytečných řečí o počasí.
,,Nemůžeme se věčně jen líbat, bylo by to sice hezké, ale rád bych se o tobě taky něco dozvěděl, Frankie. Vůbec nic o tobě vlastně nevím. Ani nevím ke kolikátým narozkám jsem byl tvým dárkem." usmál jsem se na něj když jsme se od sebe mírně odtáhli.
Frank se opřel a začal vyprávět. Dozvěděl jsem se o něm, že bydlí s rodiči v domku kousek od centra. Včera slavil svoje 20. narozeniny u nejlepšího kamaráda Jephy.
Taky mi řekl, že když si ve svých 17-ti uvědomil, že ho přitahují víc kluci, dost ho to sebralo, ale postupem času se naučil vážit si sebe samého, uvědomil si, že není důležité jaké pohlaví člověka přitahuje více na to, aby byl ten člověk skvělý a výjimečný. Prý mu hodně pomohli kámoši, nevykašlali se na něj, podrželi ho když to potřeboval. Já jsem takové štěstí neměl. Povyprávěl jsem mu o tom, jak to mé okolí vzalo špatně a jak mě kvůli mé upřímnosti začali ve škole ponižovat. Naštěstí jsem už byl v maturitním ročníku, takže jsem to nemusel snášet dlouho. Na vysoké to bylo jiné, nikdo se nijak víc nestaral o to, že mě přitahují více kluci. Našel jsem si pár přátel, většinu z řad holek. Bylo mi s něma fajn a tak jsem si vysokou docela pěkně užil.
Jenže po vysoký jsem i s titulem měl problém sehnat si práci. Když mi jedna kámoška řekla jak si vydělává, a že její "zaměstnavatel" shání i kluky, řekl jsem si že to zkusím.
A tak jsem se seznámil s Jimmym. Dalo by se říct, že mě dostal na samý vrchol kariéry. Kdykoliv byla nějaká lépe placená serióznější nabídka, šel za mnou. Věděl, že jsem nejlepší z jeho lidí a vážil si mě. Byl a pořád jsem mu za to moc vděčný. Bez něj bych vlastně Franka nejspíš nikdy nepotkal. Taky jsem mu pověděl, že v poslední době pořád častěji přemýšlím, že opustím tenhle svět plný nekonečných sexuálních poptávek.
V Frankově společnosti čas utíkal strašně rychle a když jsem se podíval na hodinky ukazovali kolem osmé. Bylo mi hrozně z toho, že teď budu muset k nějakýmu klukovi, o kterým nic nevím, Místo toho, abych strávil večer ve Frankově společnosti.
Moje nálada klesla k nule a Frank to okamžitě poznal.
,,Co se děje Gerarde? Jsi ze mě zklamaný?" podíval se na mě smutnýma psíma očima.
Nemohl jsem mu lhát. "Ne Franku, já jen, že už asi budu muset jít, večer mám něco na práci" z výrazu jeho obličeje jsem poznal, že mu došlo co tím myslím. "Dobře Gerarde, je to tvoje práce, nemůžu ti v tom bránit" zamumlal a bylo vidět, že je zklamaný.
Jemně jsem mu nadzvedl bradu, ,,Děkuju ti Frankie, že jsi se na mě včera nevykašlal a nenechal mě jen tak odejít. A taky děkuju za dnešek, všechno pro mě strašně moc znamená." zamumlal jsem mu do obličeje a přitiskl své rty na ty jeho.
Dlouho jsme se líbali, potom už jsem ale opravdu musel. Měli jsme společnou cestu, proto jsem vzal Franka za ruku a vedl ho ven z parku.
Přejížděl jsem palcem po hřbetu jeho ruky. Uklidňovalo mě to, nemyslel jsem tolik na to co mě za pár minut čeká. Frank mi cestou ještě povídal o sobě, o tom co má rád. Máme toho opravdu moc společného.
Potom došlo na loučení. Přitáhl jsem si Franka k sobě, vdechoval jsem jeho vůni a děkoval mu za dnešní den. "Uvidíme se ještě?" zeptal se Frank v mém těsném obětí.
,,Pokud budeš chtít... všechno záleží na tobě," chtěl jsem ještě dodat ,,Lásko,, , ale na to se známe moc krátkou dobu, tak jsem to raději polkl a doufal, že bude ještě dost příležitostí vymyslet mu různé přiteplené zamilované přezdívky.
Rychle jsem mu nadiktoval telefoní číslo, dal poslední pusu a spěchal domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emily Emily | E-mail | 11. února 2008 v 0:53 | Reagovat

ááááá brachu tohle je skvělé!!!nádhernééé,vám to fakt jde!

2 Nancy Nancy | E-mail | 11. února 2008 v 12:10 | Reagovat

perfektni tesim se na dalsi dil tak rychle rychle

3 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 11. února 2008 v 13:32 | Reagovat

wow! No doufám že Gee tuhle práci opustí:D Ale je to vážně moc super...

4 Denyska Denyska | Web | 11. února 2008 v 13:40 | Reagovat

suppeeeeer..!!Moc prosím co nejrychjeli pokráčko,nebo do té doby umřu zvědavostí,jak se to vyvine dál !!

5 pájina pájina | Web | 12. února 2008 v 17:28 | Reagovat

no jsem zvědavá kdo bude ten jeho další zakázník:D

6 Frerka Frerka | Web | 30. června 2008 v 16:25 | Reagovat

Super!

7 Frerka Frerka | Web | 30. června 2008 v 16:25 | Reagovat

Jo a další zákazník bude bert ne? xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama