Indifference to me...5

5. ledna 2008 v 22:00 | Mishulka + Wee |  Indifference to me
po delší pauze jsme konečně dopsaly další část.. předposlední...
enjoy
-misha

"Mikey?" řekl a překvapeně na mě hleděl. V očích měl výraz, že by se krvi nedořezal.
"Franku, co tu děláš?"
"Byl jsem u Gerarda"řekl a ani se na mě nepodíval.
Udivilo mě jeho chování. Když jsem se před pár hodinami u jezírka zmínil o svém bratru, znervózněl a začal se třást. Teď to bylo jiné.
"Franku, podívej se na mě" zašeptal jsem a chytl ho za ruku. Pokusil se uhýbat pohledem, ale přidržel jsem si jeho bradu, aby se mi musel dívat do očí.
"Co se stalo u Gerarda?" zeptal jsem se ho.
Smutně se mi podíval do očí. "On.. on..." odmlčel se a sklopil pohled "Mikey, on mi zase ublížil" řekl, ale necítil jsem z jeho hlasu strach, žádnou poníženost.

Bylo to divné. Chtěl jsem vědět co se tam stalo, ale nechtěl jsem to řešit tady před Gerardovými dveřmi... "Franku pojď semnou do mého pokoje" chtěl jsem aby šel semnou, ale nechtěl jsem, aby to vyznělo jako rozkaz.
"Jak si přeješ, Mikey" smutně se na mě usmál. Jemně jsem mu stiskl ruku, kterou jsem stále držel v té své.
Potichu jsme došli do mé komnaty, tak, aby nás nikdo nezahlédl. Potom jsem mu pokynul ať se posadí. Pořád mi přišlo, že je najednou úplně jiný než před pár hodinami u jezírka..
Díval jsem se na něj. Vypadal jakoby usilovně přemýšlel. Bože, je tak krásný. Pramen tmavě hnědých vlasů mu neustále padal zpoza ucha a znemožňoval výhled, proto ho každou chvilku znovu zastrčil za ucho. Jeho krásné velké zeleno-hnědé oči jakoby se snažily propálit díru do podlahy.
Jak může můj bratr něčemu takovému ubližovat.. "Franku, slíbil jsem ti, že tě ochráním, promiň mi, že jsem to nedodržel" okamžitě ke mě zvedl najednou zmatený pohled. Než jsem však stačil reagovat, zase sklopil oči dolů. Sakra co tohle bylo?!
"Víš Mikey, on se Gerard změnil"...
Nechápavě jsem na něj zíral, no on pokračoval.
"Lhal jsem ti, Mikey. Omlouvám se, uvědomil jsem si, že nemá cenu to před tebou tajit" omluvně se na mě podíval. Ale tentokrát jsem nepodlehl jeho očím.
"Frankie, jak to můžeš říct?! Vždyť ti tak dlouho ubližoval, takový člověk se nemůže jen tak z ničeho nic změnit."
"Ale on se změnil, omluvil se mi a.. bylo to krásný" ,tvářil se jako by řekl něco co neměl.
Chtěl jsem mu nějak vymluvit, že není možné, aby se můj bratr změnil, ale když jsem chtěl něco říct, okamžitě jsem si uvědomil co řekl naposled... ,,...bylo to krásný,, ty tři slova mi připadaly jako noční můra, pořád mi hučely v hlavě a nedovolovaly přemýšlet nad něčím jiným. Musí mi říct, co se stalo...
"Frankie? Jak... jak to myslíš? ...že to bylo krásný..." zmateně jsem na něj hleděl, on se netvářil o moc líp. Jakoby nevěděl co říct.
"Gerard byl úplně jiný než dřív, nebylo v tom žádné násilí" zamumlal, moc se mu o tom asi nechtělo mluvit, ale překvapivě pokračoval. "Bylo to strašně krásné, konečně jsem cítil, že mě někdo miluje" naivně se usmál.
Bodlo mě u srdce. Tohle snad není pravda! To jsem měl být já. Člověk, který Frankiemu ukáže co je to láska. Člověk který naučí Franka milovat... tohle jsem si strašně moc přál. Byl to můj sen, který se mi teď zhroutil přímo pod rukama. Vlastní bratr mě sobecky připravil o to, po čem jsem tak moc toužil. Kdyby to aspoň myslel vážně, ale on jen využívá Frankovi naivity a mladické nezkušenosti, aby si ho připoutal blíž k sobě. Bylo mi ho líto. On to Gerardovi všechno uvěřil. Není možné aby se Gerard tak změnil, když mi ještě odpoledne říkal že má Franka jen pro pobavení..
Po tváři mi začaly stékat slzy. Nebrečel jsem tak strašně dlouho. Vždycky mi všechno vycházelo, byl jsem šťastný, jednoduše jsem pro pláč neměl důvod.
Frank si toho všiml. Pokusil se mě obejmout, nebránil jsem se..
"Co se děje Mikey?"promluvil, byl tak blízko mého obličeje. Ale to už jsem se pořádně rozplakal do jeho ramena. Přitiskl jsem si ho ještě blíž k sobě, teď jsem to byl já kdo potřeboval cítit lásku. Frankie mě jemně hladil po zádech a utěšoval.
Dokonale jsme si během pár hodin vyměnili role.. Bylo krásné ho cítit tak blízko u sebe, ale nemohl jsem vyhnat z hlavy myšlenku, že před pár minutami byl s Gerardem.
"Frankie, prosím, běž pryč..." vyprostil jsem se z jeho obětí. Zmateně se na mě podíval, ale nakonec přikývl. Než však stačil odejít, dal mi letmý polibek na rty a pohladil mě po tváři. Pak už jsem jen viděl zavírající se dveře.
Nevěděl jsem co si mám myslet, tohle jsem opravdu nečekal. Nebylo to od Franka správné, avšak v hloubi srdce mě to neuvěřitelně potěšilo. Byl jsem šíleně unavený, za dnešek se toho stalo až moc a já už jsem neměl sílu o tom všem přemýšlet. Uložil jsem se do postele a okamžitě usnul tvrdým bezesným spánkem.
Frank´s POV:
Řekl jsem mu to. Před chvíli jsem řekl Mikeymu co se stalo mezi mnou a Gerardem. Když jsem řekl, že jsem se konečně cítil milovaný, zatvářil se strašně moc zklamaně a zničeně. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděl, jakoby přišel o něco po čem toužil. Během okamžiku se rozplakal. Chtěl jsem ho utěšit, obejmul jsem ho a on se rozplakal ještě víc, pak řekl abych šel pryč. Nechápal jsem co se stalo, ale nechtěl jsem mu odporovat. Jenže než jsem odešel, dostal jsem strašnou potřebu ho políbit. Udělal jsem to, ale z jeho strany jsem se nedočkal žádné odezvy, pouze se na mě smutně podíval. Pak jsem ho nechal o samotě a odešel jsem do svého malého pokoje. Když jsem se ráno probudil, musel jsem obstarat práci co jsem měl nařízenou.. A při tom jsem pořád přemýšlel o včerejšku. O tom co se stalo s Gerardem i s Mikeym.. Nevím proč se Mikey snažil rozmluvit mi, že se Gerard změnil. Bylo to s ním naprosto krásné. Ano, je pravdou, že nikdy nezapomenu na to ošklivé co jsem s ním prožil, ale včerejšek mi to vynahradil. Byl to pro mě první krásný sexuální zážitek.
Chvílemi mě napadaly myšlenky proč se najednou tak změnil. Dokonce mě napadlo, že to dělá aby si mě připoutal blíž k sobě, ale to určitě nebyl správný důvod. Nikdy se nepotřeboval snažit, aby mě měl blíž u sebe, nepotřeboval abych k němu něco cítil.
Měl jsem v hlavě pořádný zmatek. S Gerardem to včera bylo nádherný, ale Mikeyho mám taky rád. A přitom jsem jenom jejich poddaný a oni jsou mí pánové.
Asi bych se měl vznášet na vrcholu blaha, že zrovna mě mají tak oba princové v oblibě.
Když jsme měl už všechno hotové, šel jsem si sednout k jezírku kde jsem byl včera s Mikeym. Tak moc jsem se zabýval Gerardem, že jsem málem zapoměl co se tu včera stalo. Líbali jsme se... Možná to nebylo tak sexuálně uspokojivé jako ta chvíle s Gerardem, ale Mikey byl opravdu upřímný. Nenašel jsem důvod proč mám věřit víc Gerardovi než Mikeymu.. Je možné, že to Gerard dělal pro to aby mě připoutal blíž k sobě.. Ale Mikey, proč by to měl Mikey myslet zle?
Nevěděl jsem co si o tom všem mám myslet. Jen jsem seděl na lavičce a koukal na vodu v jezírku.
"Ahoj Franku" slyšel jsem za mnou Mikeyho, neměl by nás ale spolu nikdo vidět přece jen on je princ..
"Zdravim princi" smutně jsem se na něj usmál.
"Můžu se posadit?" ukázal na volné místo vedle mě. Přikývl jsem v odpověď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs. Sketa Mrs. Sketa | 6. ledna 2008 v 0:08 | Reagovat

:)

2 Dandulindaaa Dandulindaaa | Web | 6. května 2008 v 19:24 | Reagovat

Ten Frank je fakt debil...xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama