In a perfect world this could never happen 2

30. ledna 2008 v 12:53 | Queen of the Underworld |  In a perfect world this could never happen
konečně jsem dopsala pokračování... mám dobrý pocit když to píšu, ale špatný když to po sobě čtu...
Ray s Mattem se nevýslovně bavili tím, co pro mě tak moc znamenalo. Byl jsem sice příjemně omámen alkoholem, ale nedával jsem mu za vinu mé pocity, snad jen větší smělost a vroucnost mého chování. Srdce využilo otupělosti mozku pro splnění nejtajnějších snů a začalo ovlivňovat mé tělo. A především jazyk, který se bezúnavně třel s tím Gerardovým. Gerardovy ruce bloudily po mých zádech, já svou pravou zabořil do jeho delších havraních vlasů. Loktem levé ruky jsem se nažil podpírat své tělo, které se zdálo pořád těžší, a proto jsem proti své vůli musel ukončit krásný snový polibek. Trochu jsem se odtáhl od Gerarda, který se na loktech nadzvedl, aby následoval mé rty. Když si však uvědomil, že ta chvilka už skončila, usmál se a zamilovaně na mě mrkl. Tohle snad nemůže být ani pravda, cítím se tak zamilovaný. Usmál jsem se na něj na oplátku a lehl si vyčerpaně vedle něj.

Musel jsem na chvilku usnout, protože když jsem nabyl vědomí, kluci se začínaly oblékat, aby jsme se mohli vydat na Novoroční procházku po ohňostroji osvětleném Beleville. Byl jsem naoko naštvaný že mě nevzbudili, ale Ray mě bezpečně uzemnil, tak jsem se taky raději vrhl na oblékání teplých svršků.
Půlnoc se rychle blížila, tak tak jsme stačili vyběhnout z Wayovic domu, aby jsme stihli odpočítávání. ...10...9...8... očima jsem vyhledal Gerarda...7...6...5... nenápadně jsem se k němu přesunul...4...3...2... hleděli jsme si do očí, kluci vedle nás se naléhavě snažili otevřít šampaňské, ale mě to absolutně nezajímalo, čekal jsem na poslední sekundu tohoto roku a...1...Novoroční polibek s Geem... Hluboce jsem se nadechl, stoupl si na špičky, přivřel víčka a svými rty vyhledal ty jeho. Jeho ruce mě jemně lechtaly na zátylku, mezitím co si naše rty pohrávaly v rytmu ozvěn nedalekých ohňostrojů. Nebylo v tom násilí, žádná touha. Jen splynutí našich rtů jako splynutí dvou duší. Dal jsem do toho polibku všechny city a lásku, kterou jsem k Gerardovi cítil. Jen opravdu nerad jsem ho nechal rozpojit naše rty. Gerard se ode mě odtáhl ,,Krásný nový rok, Frankie," usmál se na mě a chytl mě z ruku. Cítil jsem se opravdu šťastný, začátek nového roku jsem si nemohl představit líp. Drželi jsme se za ruce a sledovali noční oblohu osvětlenou barevnými rachejtlemi.
Popřáli jsme šťastný nový rok i klukům, kteří vypili skoro celou láhev Bohemia sektu a vydali se domů. S Geem jsme se šli projít do blízkého parku. Byl jsem vděčný za ticho a prsty jeho ruky propletené s těmi mými. Procházeli jsme se temným, teď už opuštěným parkem. Cítil jsem se zamilovaný a v této chvíli jsem nepotřeboval žádná slova, žádné toužebné dotyky. V nepřerušené tichosti jsme se za chvíli vydali k Gerardovi domů. Zaspali jsme téměř okamžitě.
Po tomhle večeru jsem se cítil opravdu zamilovaný. Myslel jsem, že Gerard bude mou lásku opětovat, ale to jsem se pletl. Gerard se ke mně pořád choval jen jako kamarád. Jakoby zapomněl na všechno co se mezi námi na Silvestra dělo. Strašně mě to mrzelo, nechtěl jsem o tom s Geem mluvit, snažil jsem se před ním tvářit normálně. Musel jsem ho pořád sledovat, nespouštěl jsem z něj oči. Vždycky když se naše pohledy střetly, rychle se podíval jinam a rozpačitě se usmál.
Několik dní po Novém roce jsme se školou jeli do kina. Do poslední chvíle jsme nevěděli, který film nás vysvobodil na jeden den ze školy. Posadil jsem se vedle Gerarda. Tmavým sálem se rozlehly první zvuky i pro mě známého filmu. Sálem se ozvalo nesouhlasné bučení, Gerard klesl níž do sedadla a zamrmlal, že ho mám vzbudit až film skončí. I já se rozvalil na sedadle a zamhouřil oči, ruce visejíc přes opěradla. Ucítil jsem letmý dotyk Gerardových prstů na mé dlani. Oči jsem měl stále zavřené, prsty našich rukou se propletly. Hluboko v mém těle jsem ucítil nepatrný záchvěv motýlích křídel, který se s pohybem našich prstů příjemně rozléval do celého těla. Po celou dobu filmu jsme se drželi za ruce a usmívali se na sebe. Byl jsem zmatený, ale neměl jsem potřebu rušit tu chvíli prázdnými slovy, dotyk jeho ruky mi úplně vyhovoval. Cesta domů proběhla také v tichosti, seděli jsme vedle sebe na sedadlech v autobuse a jen tupě zírali z okna.
Další den mi Gerard psal, že je nějaký nemocný, že zůstane doma. Rozhodl jsem se ho po škole navštívit. Těšil jsem se na něj, ale zároveň jsem se bál. Co bych mohl říct nebo udělat, bál jsem se, že už nevydržím nemluvit o svých pocitech, že mu na rovinu řeknu všechno co k němu cítím a on mě odmítne. Bál jsem se o naše dlouholeté přátelství. A taky jsem se bál svého vlastního těla, bál jsem se, že se na něj vrhnu a na místě ho znásilním. Ano, myslím že jsem toho byl opravdu schopný, ale připouštěl jsem si to nerad.
Zazvonil jsem u domu Wayových, dovnitř mě pustila Gerardova máma. Přišel jsem k Geemu do pokoje. Ležel na posteli, obličej ještě bledší než obvykle. Když si mě všiml, jeho úsměv se rozzářil. Pozdravil mě a zavrtěl se. Sáhl pro ovladač a pustil rozdívané dvd. Taky jsem ho pozdravil a sedl si na okraj postele. Na otázku co mu je odpověděl, že zatím nic moc, že ho bolí hlava a žaludek.
,,Pochybuju, že máš náladu na dopisování učiva" zasmál jsem se a pohodil hlavou na hromadu dvd vedle televize.
Zasmál se, ,,na to nemám náladu nikdy."
Usmál jsem se, v mém břiše začalo zase poletovat několik motýlků. Radši jsem mu povyprávěl o tom, co se dělo ve škole. Povídali jsme si o různých drobnostech, samozřejmě jsme vynechali nás dva a naše pocity. Asi po hodince jsem se zvedl k odchodu. Gerard mi to rozmlouval a nahazoval další témata k povídání. Stál neuvěřitelně blízko mě, neudržel jsem se a obejmul ho. Obětí mi opětoval a hladil mě po zádech. Zatmělo se mi před očima, ucítil jsem šílenou potřebu ho políbit, ale musel jsem se udržet. Objímali jsme se dlouho, touha po něčem hlubším ve mně narůstala nebezpečnou rychlostí. Zůstali jsme stát před televizí, Gerard zaujatě sledoval koncert Misfits. Stál jsem za ním, ruce obmotané kolem jeho těla, hlavu položenou na jeho rameni. Tiskl se ke mně a já k němu, svým rozkrokem jsem se nenápadně snažil dostat co nejblíže k jeho zadku. Podařilo se mi to, mým tělem projela vlna vzrušení. Jednu ruku, která se následně propletla s tou jeho, jsem nechal na jeho břiše a druhou jsem mu jemně odhrnul vlasy z krku. Nádech. Výdech. Své rty jsem jemně přitiskl k jeho horké kůži na krku. Neodvážil jsem se sát, jen jsem začal pohybovat rty. Líbal jsem jeho krk, mé rty se přesunovaly po jeho kůži na druhou stranu krku, následně zase pomalu zpět. Nevím jak se Gerard tvářil, neviděl jsem mu do obličeje. Přál jsem si vědět co se mu teď honí hlavou, přál jsem si aby se otočil a začal mě sám od sebe líbat. Ale to se nestalo. Raději jsem naposled stiskl jeho ruku, rozkrok přitlačil na jeho zadek, a rty naposled políbil jeho horkou kůži. Nepodíval jsem se mu do tváře, neměl jsem na to dostatek odvahy. Nevydržel bych, kdyby v jeho tvářila byla úleva z toho, že už odcházím. Možná by byl zklamaný z mého odchodu, ale to už jsem neměl sílu zjišťovat. V tichosti jsem si oblékl bundu a boty a s tichým ,,ahoj,, jsem vyběhl z domu. Cestou domů jsem už neudržel slzy, bylo mi jedno co si o mě kdo pomyslí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 30. ledna 2008 v 14:20 | Reagovat

teda čekala jsem že ho tam frankie rovnou znásilní xD je to suprový

2 Wee Wee | Web | 30. ledna 2008 v 16:55 | Reagovat

oh kurva...ségra ty mě každým dílem víc překvapuješ...ale je to krásný.. :)

3 bajenka bajenka | Web | 31. ledna 2008 v 16:46 | Reagovat

Yeee chci pokráčko,je to fakt krásný...doufám v happyend a taky doufám že si o něm nemusím jen nechat zdát...

4 Dee Dee | Web | 31. ledna 2008 v 17:14 | Reagovat

Ach..je to neuveriťeľne perfektne napísané! w-o-w! A dej? No coment...♥

5 majenka majenka | 31. ledna 2008 v 23:58 | Reagovat

Awesome....

6 Mishulka Mishulka | Web | 4. února 2008 v 9:56 | Reagovat

holkyyyy.. bude těžké udělat z toho happyend, když v mém životě tomu tak není... ale máte štěstí, uvažovala jsem o tom a pokusím se o to. moc děkuju za krásné komenty a jsem ráda že se vám to líbí... ale buďte trpělivé, prosím, jsem nějaká nemocná, tak není snadné napsat srozumitelné pokračování

7 mončuš mončuš | Web | 11. února 2008 v 21:34 | Reagovat

taaak, toto sa mi páči...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama